Hlavní strana - Nová česká škola

listopad 2005

Příspevěk do diskuze pod mým článkem uveřejněném v Učitelských listech

Dobrý den,

až dnes mě napadlo se podívat, zda je můj článek o ruské škole už na inetu dostupný. Zpočátku mě překvapilo, že je u něj tolik příspěvků, ale vzápětí jsem pochopila...

Tento článeček je velmi stručný a psala jsem ho proto, aby se o této škole aspoň něco dozvěděli učitelé i jiní lidé, a aby to bylo ještě před 11.11. tedy celostátním setkání učitelů v Plzni, které organizovalo PAU, a kde jsem měla s RNDr. Věrou Vachalcovou přednášku o této škole i s dataprojekcí fotografií a krátkým filmem z této školy. Tento článek měl být malou reklamou pro naši přednášku. Bohužel se nepodařilo ho včas dát na internet. Napsala jsem ještě jeden článek, který pojednává o způsobu výuky a ideích školy mnohem více, ale chtěla jsem, aby byl vytištěn a mohlo si ho přečíst více lidí, je dost dlouhý a Učitelské listy mu v tištěné podobě nemohly dát takový prostor, ale Učitelské noviny přislíbily, že ho v lednovém čísle otisknou. Učitelským listům moc děkuju, že ho vůbec někde daly k dispozici veřejnosti v docela krátké době.

Teď jsem si uvědomila, že asi není dobré, aby článek v lidech vyvolal víc otázek než odpovědí, ale dle výše napsaného snad pochopíte, proč je napsaný tak, jak je.

Jinak pokud budete chtít hned teď vědět něco více o této škole, napište mi, pošlu Vám svůj materiálek - přednášku, je skoro stejný jako článek, který bude otištěn.

Když už píšu do diskuze, tak se i k ní chci vyjádřit.

Nese v sobě pozitivní i negativní reakce, tak jak to zatím v životě vždycky bývá. Děkuju panu Bromovi i panu Jurčíkovi, kteří hned školu - článek hned neodsoudili jako celek a "nehodili ho do koše", třebaže otázky spíše vyvolává, tedy může čtenář pocítit nejistotu, nedůvěru, atd.- a pak se už člověk chce takovou věcí více nezabývat, nebo ji raději rovnou zničit. Pan Brom začal hledat odpovědi na své otázky a pan Jurčík přesně vystihl, jeden důležitý rys školy a to, že v jedné učební skupině jsou děti různého věku a vzájemně si pomáhají - nejen se od sebe rychleji učí, ale rozvíjí se i jejich sociální cítění atd.

Klárce jsem chtěla říct toto. Není lehké uvěřit, že by mohlo existovat něco, kde je etika stále živá a na prvním místě stojí láska a úcta k člověku, přírodě, všemu živému, že? V současné společnosti to není běžné, že? Tedy někoho může napadnout, že to je nenormální a k těmto slovům se hodí - bylo již v minulosti uvedeno v souvislosti slovo sekta. Ale v tomto případě platí to, že ak. Ščetinin stojí v čele školy - je ředitel a řídí ji, ale o mnoha věcech, které se žáků přímo týkají rozhodují oni sami na tzv. sborech. Kdyby děti neřekly, že chtějí poznat učitele z Čech a chtějí poznat český jazyk, nikdy bychom tam pozváni nebyli. Škola je naprosto otevřená veřejnosti ve všem, takže nejde nic skrýt. A ještě něco, když se zamyslíte nad normální základní školou... není tam náhodou vrchní manipulátor ředitel, který o všem rozhoduje, autoritativně nařizuje a všichni ho musí poslouchat a hlavně žáci, kterých se nikdo nikdy ani nezeptá, co vlastně chtějí! Instinkt mě varuje... nejde o sektu? :)

Šlo by se zamyslet ještě hlouběji, ale už teď je můj příspěvek moc dlouhý.


V Rusku jsou stejní lidé jako tady v Čechách, takže se samozřejmě škola se stejným osočením jako tady taky setkala. To znamená, že lidé kteří se tam nebyli ani podívat, jen něco o té škole slyšeli jí dali prostě nálepku, to je sekta. Zdůrazňuji to, že se styl výuky ve škole ani nesnažili poznat a je pravda, že tady v diskuzi se ti, co se vyjádřili stejně, zatím nepokusili získat ode mě další informace, které jsem nabídla.

Do školy jezdí spoustu návštěv (v létě to je i sto návštěv denně) i z ruského ministerstva školství, z vědeckých ústavů - různí odborníci vozí do školy nové zajímavé informace a někdy připravují s učiteli a dětmi laboratoria (např. já jsem se seznámila s architektem z Oděsy, který s dětmi dva měsíce pracoval). Seznámila jsem se i s jinými dočasnými učiteli ve škole, často se totiž stává, že do školy přijíždějí externí učitelé - odborníci. Byl zde i Šalva Amonašvili (AMONAŠVILI, Š.A. Možnosti vyučování bez klasifikace v počátečních třídách : některé výsledky experimentu. In KOŤA, J. (ed.). Antologie textů z didaktiky : Š.A. Amonašvili. Vol. 5. Praha : Univerzita Karlova v Praze – Filozofická fakulta; SPN, 1986, s. 57-124.) a on hodnotil školu velmi kladně. Myslíte si, že by nikdo z těchto velmi chytrých - moudrých lidí nic neprohlédl? O sobě si také myslím, že jsem bdělý člověk a sektu bych poznala ihned. Každý vnímavý člověk rozliší egoistu (takoví manipulátorší vůdci bývají) a člověka altruistického, moudrého, který dal sebe a pracuje pro ostatní, v našem případě ak. Ščetinin pro děti a školu. Všichni ve škole hledají takový systém výuky, který by maximálně využil schopnosti člověka a děti chodily do školy rády a měly pořád nadšení z poznávání. A škole - to znamená dětem i učitelům, všichni se na tom podílejí - se daří tento cíl naplňovat. Oni totiž všichni tvoří školu svou prací, jsou team, který má stejný cíl, který je spojuje. Právě tato jednota - spolupráce dává všem velkou sílu, aby se jim jejich záměr dařil. Vy víte, že ve firmě, aby byla úspěšná, se musí všichni sladit a spolupracovat, být jednotní ve svém cíli. V našem školství to ale funguje jinak, každý učitel pracuje sám, každý žák také. Třebaže by měli v sobě všichni nést jeden cíl - vzdělávání a společně na tom pracovat, není to tak. Každý ve škole žije jako samostatná jednotka se svým předmětem a se svými osobními starostmi. Tato oddělenost velmi zpomaluje předávání vědomostí z učitele do žáka a oddělenost informací zpomaluje jejich přijetí - pochopení zapamatování. I žáci jsou jakoby odděleni od tohoto celého systému vzdělávání. Ve škole Ščetinina je základní cíl - propojení informací, předmětů (komplexní výuka) a to, že se i žáci aktivně tvořivě zapojují do chodu školy - jsou učiteli, administrátory, uklízečkami, atd. Takže všichni jsou školou. Například oba tyto cíle, si myslím, je možné naplnit i v našich běžných školách. A kvůli tomu jsem napsala článek o Ruské rodové škole a zažádala o akreditaci přednášky o této škole MŠMT, aby se učitelé seznámili s metodami výuky v této škole a ti, které tento způsob učení osloví, je zkusili aplikovat ve své škole. Díky RVP už by to šlo. Samozřejmě vím, že hodně závisí ve škole od kolektivu učitelů, jak kdo je ochoten spolupracovat atd... ale někde se to určitě může podařit. I nápad s pozváním odborníků do školy, který v ruské škole realizují, je podle mě zajímavý a jsou i další věci, které by šly použít...

O to jsem chtěla, aby se učitelé zajímali o metody výuky, ne o to, zda je škola taková nebo maková a tedy podezřelá. Abychom se všichni zamysleli, jak je možné zlepšit způsob vzdělání a zkusili své ideje realizovat a vzájemně si pomohli, inspirovali se.


Jen se vyjádřím k těm návštěvám... bylo to v období prázdnin a samozřejmě to není tak pořád, ale takového počtu jednou v létě opravdu dosáhli. Oni nikoho nezvou, lidé sami tu školu prostě chtějí vidět, a tak jí přijedou navštívit a oni se snaží vyhovět, třebaže to opravdu byl na školu nápor. Děti jsou zvyklé se normálně učit, i když párkrát za den projdou jejich "třídou" cizí návštěvníci. Mě osobně to připadalo také drsné, ale i já jsem si zvykla. Množství návštěv naštěstí postupně opadalo a koncem září byla i jedna za několik dní, a pak ještě méně.

Co se týká vašich dalších poznámek. Nezlobte se už na ně nebudu reagovat... ve smyslu obhajoby Ruské školy. V předešlém příspěvku jsem vyjádřila, že se chci v diskuzích zabývat metodami výuky, takže se teď vyjádřím jen k otázce tradicionalismu. Proč si myslím, že je zachovávání národních tradic dobré (pro nás českých tradic, i když jsou si nejen s ruskými podobné) ... (Následující odstavec jsem okopírovala z rozšířeného článku o výuce ve škole.)

Škola vede žáky k úctě k tradici, svým předkům, svému národu. Do hloubky se zabývají svou historií. Za tím vším stojí takováto idea. Když si člověk uvědomí a pozná své kořeny, svou historii, může se o ni opřít v dalších krocích, které vedou do budoucnosti. Tak jako rodina dává člověku sílu a oporu, aby člověk dosáhl svého cíle, tak vlast dá této síle další rozměr a navýší ji. Vždyť je to přece jasné, že člověk cítí blízkost k lidem, kteří jsou jeho rodina, a pak ke stejně mluvícím lidem, ke svému národu. Nyní se z našich dětí stávají lidé bez minulosti, většinou už neznají naše tradice, jsou vykořenění. Rodiny se rozpadají. Kde tedy mají lidé brát sílu žít a stanovit si cíle a naplnit je. Toto všechno vede k člověku, který neví, co si počít se životem. Nikam nepatří, je sám. Nepatří ani sám sobě. A v samotě roste největší smutek a apatie k životu, kterého si děti pak neváží, a třeba z něho i utíkají pryč přes alkohol a drogy. Děti si ve škole skrze zpívání národních písní a tancování národních tanců mohou pocítit, že v sobě nenesou jen okolní svět v přítomnosti, ale že si v sobě nesou i svět našich dědečků, pradědečků a babiček, prababiček a dalších pra pra prarodičů, ze kterých jsme vyšli. Oni říkají, že každý národ ve svých tradicích nese sílu, moudrost a bohatství svých předků, a nese si skrze ně i sílu do přítomnosti. Z úcty ke svému národu může vyrůst úcta i k okolním národům a všem lidem na Zemi. Váží si také rodného jazyka a říkají, že je důležité nekomolit svůj jazyk, protože i rodná řeč nese důležité poselství.

Teď budu konkrétnější... Dnešní člověk určitě stojí na vrcholu technického rozvoje, ale v zápalu hledání nejrůznějších technických materiálních vymožeností, které by mu život ulehčily a zefektivnily jeho práci, začal zapomínat na své schopnosti. Začal se např. spoléhat více na chemické přípravky-léky, než na schopnosti svého těla a pomoc přírody nejen v podobě bylin. Před bouří ho musí varovat přístroje a přitom každé zvíře ji cítí několik hodin dopředu, každé zvíře sní automaticky taky přesně tu bylinku, která mu pomůže, když je mu špatně. Tak jak člověk rozvíjel svůj intelekt, tak se začal oddělovat od přírody, od vnímání svého těla a svých pocitů. Když člověk rozvíjí svůj intelekt, stává se chytrým, a když dokáže propojit rozum a cit stává se moudrým. Dnešní lidi bych označila za více chytré, ale naše babičky a dědečky více moudré. Kdybych to řekla jednoduše, vždyť víme kolik moudrosti v sobě nesou přísloví a pranostiky, dříve lidé prostě věděli, kdy je třeba zasít, kdy sklidit, aby měli úrodu bohatou a ještě víc. Když se vrátíme až do doby megalitických kultur, na našem území do doby počátku našeho letopočtu - keltské kultury, zjišťujeme, že tehdy lidé dokázali třeba rozpoznat, kudy prochází siločáry geomagnetického pole Země a na našem území na ně umístili menhiry. Megalitické stavby svědčí o určité moudrosti samy o sobě a jsou ještě dnes ne zcela vyjasněnou záhadou pro špičkové vědce. Tedy žil zde člověk, který určitě nebyl hloupý ba naopak. O Keltech i Slovanech - v dějěpise jsou označováni jako pohané - víme, že měli velkou úctu k přírodě, ke stromům a věděli proč... Kdyby učitelé historie věnovali část hodin výuky právě tomuto období, přečetli by dětem úryvky z knih o jejich životě a myšlení, myslím, že by mohli v dětech oživit tuto úctu k přírodě a ještě víc, právě skrze propojení na naše předky.

Tito lidé se také mnohem víc radovali ze života - oslavovali ho na slunovraty na dožínky, Nový rok atd. Pravě skrze tyto svátky a tradice se i my můžeme nadýchnout takového hřejivého pokoje, který je třeba cítit z Ladových obrázků. Samozřejmě, že držení tradic má smysl pouze tehdy, když člověk chápe, proč tohle lidé po staletí dělali, jaký má ten, který svátek a tradice význam. Jinak je tradicionalismus hračka bez života, láhev bez vína.

Jak více pobývali v přírodě a žili klidnějším svým životem, na jejich mysl neútočilo spoustu reklam, filmů a tragických zpráv (dnešní člověk žije mnohem víc životy druhých lidí než svůj), takže bych si dovolila říci, že zažívali i během dne více stavů, kdy jejich mozek pracoval v hladinách alfa (stav mezi bděním a sněním, stav zrelaxovaného člověka, v určitý okamžik stav koncentrované mysli) a právě v tyto chvíle prochází dobře do vědomí člověka všechny pocity, tedy lze vyhodnotit jakoukoli situaci rozumem v propojení s citem, tedy moudře a lze také lépe pochopit jakékoli děje, lépe se učit (běžně se toto využívá při učení se jazyků).

Texty: Lada Fialová © 2006-2010 — WebDesign: Stanislav Fiala © 2010